BZH Obrok (aneb jak si Amálka napravila reputaci)

11.10.2015 21:27

3. 10. 2015 jsme se s Amálkou zúčastnily BZH v Černé Hoře. Amálka mě tam překvapila jako ještě nikdy ve svém životě a to když mi odešla z odložení. Vím, že se to stává, ale během výcviku jsme s drobnými disciplínami neměly nejmenší problém a proto to pro mě byl šok. Zkoušky jsme dokočily, jinak jsme neměly nikde vážný problém, zůstaly jsme i na závěrečné vyhlášení a já si svůj kalíšek hořkosti vypila až do dna. Musím přiznat, že i slzička ukápla.

Ještě druhý den jsem už sondovala, kde se konají další BZH, abychom to zkusily znovu. Podařilo se mi získat místo v Obroku (OMS Česká Lípa).

Dnes jsme proto brzy ráno vyrazili na výlet. Vylosovaly jsme si číslo 7, doufala jsem, že pro nás bude šťastné. Začínaly jsme na vodění (4) a potom následovalo odložení. Stále mi v hlavě vrtala myšlenka, zda neudělat odložení na řemeni, abychom měly jistotu, ale nakonec jsem si řekla, že to riskneme. Odložila jsem Amálku na pěkném místečku, sluníčko na ni svítilo a Amálka se kochala jako královna lesa. Vše proběhlo tak jak jsem u ní byla až do zkoušek zvyklá a odcházely jsme se 4.

Potom následovala stopa. Tam jsme jednou sešly, i když pro Amálku vždycky byla stopa bez zaváhání. Nechci jí omlouvat, ale terém byl dost náročný, chvíli mě vedla takovým křovím, že jsem jen zavřela oči a šla podle toho kam se ztrácela šňůra. Potom jsem dostala pokyn k vypuštění. Prase bylo celkem blízko takže ho Amálka našla hned. Bohužel pro nás bylo opravdu veliké, takové ještě nikdy neviděla, takže z něho měla respekt a moc dlouho se u něho nezdržovala. Asi metr od něho se posadila a dívala se na mě. Takhle jsme to také cvičily. Amálka neštěká ani doma, takže hlášení nepřicházelo v úvahu a oznamování je podle mého názoru vyšší dívčí. Myslela jsem si, že by to mohlo stačit, dle mého názoru lepší, než aby se mi toula po lese. Rozhodčí ale očekávali větší zájem, takže jsme dostaly 2 a ze stopy 3. Poslušnost ohodnotili známkou 4.

Nakonec jsme tedy skončily v II. ceně, podotýkám, že první v druhé ceně. Dnes jsem si na Amálku nemohla stěžovat, udělala vše tak jak jsme trénovaly. Možná, že kdybych zvolila jinou metodu pro chování u kusu, bylo by všechno jinak, ale o tom nemá cenu přemýšlet. Vkládala jsem do Amálky velké naděje a byla jsem si až moc jistá dobrým výsledkem, což se mi nakonec vymstilo. Na druhou stranu si myslím, že je to dobrý výsledek na to, že jí je 17 měsíců. Kája dělala zkoušky ve 3 letech a to už byla po štěňatech, takže to bylo hodně znát na jejím sebevědom a ani tenkrát jsem si nebyla jistá jestli to zvládne. Amálka je přeče jenom ještě pořád moje malá holčička,... a moc šikovná holčička.